Kuba3.jpg

Petra Hanová

TÝDEN.CZ

19. 8. 2018
Rubrika: O cestách

Jak jsem fotila škorpiona...

Autor: Petra Hanová

22.11.2007 14:39

…byla jsem dopředu zpravena o všemožných potvorách žijících v jeskyni, kde dočasně pobývá můj muž, a protože jsem holka statečná, vůbec jsem se nebála…myška, pavouček, semtam nějakej štír…no hlavně, když nebude černej, to je ten, co žere lidi…

Jeskyně byla útulná, ve světle petrolejky to zavánělo romantikou… dokud jsem nepřemýšlela, co všechno se odehrává na tureckém záchodku hned vedle ní – tedy to, co mě dozajista za chvíli nemine a já se prostě budu muset trefit nejdříve do díry a pak vodou na sebe tak, abych alespoň ve svitu té petrolejky zůstala za dámu – bylo vše fajn

Než jsem šla v reálu zažít záchůdek, nechala jsem si podrobně povyprávět, jak ta slečna přede mnou, zbaběle s gaťkami mnohem níže než je obvyklé, prchala při pohledu na mrňavého pavoučka (páč ti velcí tam nežijí, to je jasné…) a moc jsem se smála, jaká je to citlivka… Takže, když jsem měla v úmyslu tam vyrazit já, jen proto, abych nezkazila manželovi radost:), že se o mě musí tak daleko od domova starat, poslala jsem ho omrknout terén, jestli tam nějaký brouček nečíhá…přesně podle očekávání po chvíli sdělil, že vzduch je čistý a já můžu jít…chvíli jsem krapet dělala fóry, abych ho ještě více potěšila, že jsem opravdická holka…a šla na to…

Trefila jsem se napoprvé a jen tak, abych se u toho nenudila, z polohy od země, pečlivě prohlížela prostor kolem sebe…nj. byl tam…žádnej mrňavej hmyzáček…pavouk jak kráva, poulil na mě oči a dost si mé zděšení vychutnával…zkusila jsem to po dobrém, jakože už budu a ať mě nechá být…ještě pořád jsem byla rozhodnutá se ho nebát…jenže když se rozhodl seznámit se mnou podstatně intimněji než jsem byla ochotná připustit já, byla všechna předsevzetí v háji…gaťky jsem stihla povytáhnout, zbytek nikoli…propelášila jsem kolem manžela přesně jako slečna přede mnou…že byl pavouček v páru, jsem se dozvěděla až později…kde byl ten druhý jsem se neptala...

Bylo mi jasné, že tím jsem si trošilinku pokazila profil nebojácné ženy a tudíž, bojujíc za jeho vylepšení, nebudu moci protestovat proti nočním návštěvám tety krysy v pokojíčku…šlo mi to docela dobře…jak vykoukla ze světlíku, zavřela jsem oči…abych byla neviditelná…a vždycky to pomohlo…aby bylo jasné, když se přištrachala podesáté, už jsem o ní začala i hezky smýšlet a poté, co jsem v jeskyni našla štíra, byla jsem ochotná kryse chystat i návnadu, aby přišla dříve a všechny štíry sežrala, než to udělají oni se mnou...

Se štírem se to mělo tak…jak jsem byla natěšená, že toho hodně zažiju a ještě více nafotím, vlastně jsem se ho nemohla dočkat …, bylo jasné, že jednou přijít musí…no, že zrovna při svitu petrolejky a přítomnosti pouze mého muže, což rozhodně není záruka bezpečnosti, - pro něj není nebezpečné nic a tudíž není třeba se před ničím chránit…natož bránit …ale co…                                                                                                                Poté, co jsme si vyjasnili, že to černé něco není bordel na odpadkové krabici a není to ani pavouček, páč toho už jsem měla od minulého večera dostatečně nakoukaného a tak mě tedy muž logicky nemohl přesvědčit, že to pavouk je, jenom takovej jinej druh, co žije pouze v Pákistánu…a musel s pravdou ven…nakloněná nad bednou…ono se v té tmě bojím nějak méně či co … koumala jsem, ze které strany si ho cvaknu… jenže mi to nešlo a jak jsem se štrachala, kam jsem už neměla, štíreček upadl do krabice…Píši štíreček, ale byla to pěkná potvora a č e r n á navíc…muž, vida, že jsem z barvy návštěvníka nějaká rozjitřelá, hned vysvětloval, že to je jen takovej druh, co sice vypadá jako černej, ale ve skutečnosti je hnědej…a v dobrém světle se mu to háže i do modra…no, vtipnej byl náramně, jenže mě už začínal zrazovat svěrač, takže jsem ho, fotka nefotka, donutila, potichu, bez křiku a pláče, jak jen statečná žena (tedy jako já) dokáže, odnést kamaráda ven, daleko, široko…no, ukecala jsem to na místečko před jeskyní, tedy asi pět metrů od kuchyně…z bezpečné vzdálenosti jsem bednu pozorovala a jak už na mě šla zase ta opravdická kuráž, bylo mi náramně líto, že jsem fotečku nepořídila… jenže byla tma a muž se rozhodně neměl k tomu, jít mi hmyzáka vysypávat z krabice, abych mohla dělat, že se vůbec nebojím…

Vyřešili to za nás kluci, co se mezitím vrátili z officu…za mého zajímavého vyprávění o životě štírů, hlavně těch černých, co jsou úplně nejvíc ze všech zvířat na celém světě nebezbeční a tudíž je jasné, že i tahle bestie minimálně jednoho z nás hodně brzy dostane…o to snáze a rychleji, že s ním stojíme na jedné hlíně a protože ten pitomec, tedy můj muž, u něj nedržel hlídku s baterkou, aby ho měl pod dozorem, on už určitě z bedny vylezl a jde po nás…,dále jsem je ujistila, že ač jsem zdravotník tak v takovéto situaci rozhodně nemůžou počítat s tím, že bych komukoliv z nich poskytovala první pomoc až je hryzne, protože jsem je varovala…bylo vidět, že jsem je tím znejistila… jenže chtěli dělat, že jsou ještě statečnější než já, a tak toho nevinného tvorečka našli, zašlápli…a já si ho konečně mohla vyfotit…

Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.43

Diskuze

Petra Hanová

také Hanina;)

Oblíbenost autora: 8.34

O autorovi

...(po)ba(r)(v)e(v)ná... *1977 "Žádný meč nemá jen jedno ostří, každý má dvě. Kdo jedním zraňuje, druhým raní sám sebe" Victor Hugo

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031